Jansa Václav

Krajinář a vedutista. Ve školním roce 1881 až 1882 vstoupil na pražskou Akademii, kde se učil u Antonína Lhoty. Poté odcestoval na studia do Vídně. Tam se věnoval jak krajinomalbě, tak figurální tvorbě. V průběhu studia se vracel do Čech, maloval památná a významná místa a zajížděl také do Prahy, kde se nastálo usadil v roce 1891. Mezi lety 1882–1900 vytvořil více než dvě stovky akvarelů zachycujících velmi detailně zákoutí staré Prahy, které jsou dodnes oceňovány jak pro svou uměleckou kvalitu, tak dokumentární hodnotu. V roce 1899 tiskem vyšel jeho cyklus reprodukcí „Stará Praha“.

Při svém ateliéru provozoval soukromou školu kreslení a malby, kam měly přístup také ženy. V polovině devadesátých let spolupracoval na dioramatu „Pobití Sasíků v bitvě pod Hrubou Skálou“, pro které vytvořil krajinnou složku. Při příležitosti Výstavy architektury a inženýrství v roce 1898 vytvořil spolu s Luďkem Maroldem a dalšími umělci panorama „Bitvy u Lipan“. Přispíval svými ilustracemi do řady dobových časopisů jako Květy, Světozor či Zlatá Praha. Jako krajinář s oblibou zachycoval jihočeské rybníky, partie Krkonoš, Šumavy, Polabí, ale také přímořskou krajinu Dalmácie či Itálie.