Beneš Vlastimil

Malíř, grafik, sochař, scénograf, tvůrce loutek. Narodil se v roce 1919 v Praze. Vystudoval klasické gymnázium, válku prožil v Německu v totálním nasazení a po válce pracoval jako dělník. V letech 1940-45 se soukromě školil u Emanuela Frinty, odborného výtvarného vzdělání i přes svůj nezpochybnitelný talent nedosáhl.
V roce 1956 se konala v divadle D34 v Praze umělcova první souborná výstava. V roce 1957 se připojil k výtvarné skupině Máj 57. V roce 1958 jako výtvarník spolupracoval na loutkovém filmu Emila Radoka Johannes doktor Faust, který získal hlavní cenu a festivalu v Benátkách.

Ve své tvorbě se zabývá zejména pražskou periferií s jejími oprýskanými činžáky a počmáranými ohradami, předměstskou průmyslovou krajinou, venkovskými motivy kostelů, hřbitovů a venkovskou krajinou obecně. Zobrazovaná místa jsou naplněna jistou opuštěností a melancholií. Uplatňuje se rovněž jako figuralista. Námětově bývá spojován se Skupinou 42. Osobitost jeho výtvarného projevu z něj však činí umělce nesnadno zařaditelného do hlavních výtvarných proudů 20. století.