Holárek Emil

Malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor. Věnoval se historickým, náboženským námětům, dále také alegoriím a symbolickým obrazům. V roce 1882 nastoupil na pražskou akademii, kde studoval v ateliéru figurální malby pod vedením profesora Maxmiliána Pirnera. Stejně jako řada dalších výtvarníků odešel na několik let na Akademii do Mnichova. V tomto období jej ovlivnila tvorba německého symbolisty Maxe Klingera či Feliciena Ropse.

Po svém návratu do Prahy v roce 1889 pokračoval ve studiu u profesora Františka Sequense a v roku 1892 se ještě odcestoval na roční studijní pobyt do Říma. Spolu s Maxem Švabinským a Mikolášem Alšem se podílel na výzdobě zasedací síně Zemské banky království českého v Praze. Vydal několik kresebných cyklů, z nichž nejrozsáhlejší byla série perokreseb pro dílo „Reflexe z katechismu“ (1895). V roce 1901 pak doprovodil svými kresbami cyklus básní Jaroslava Vrchlického „Sen“ či v roce 1902 cyklus „Noc“, v roce 1906 cyklus „Válka“ a další. V roce 1919 uspořádala Krasoumná jednota umělcovu rozsáhlou posmrtnou výstavu v pražském Rudolfinu.