Pirner Maxmilián

Malíř, ilustrátor a kreslíř. Narodil se v roce 1854 v Sušici na Šumavě. Počátkem 70. let 19. století nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1875 pak následoval svého profesora Josefa Matyáše Trenkwalda do Vídně. V jeho ateliéru setrval do poloviny osmdesátých let. Ve Vídni se živil převážně jako ilustrátor. Dlouhodobý pobyt ve Vídni mu umožnil poznat současné středoevropské umění. Mezi malíře, kteří ho ovlivnili, patří Maurice Schwind, Gabriel Max, Hans Makart či Anselm Feurbach.

V roce 1886 byl povolán na pražskou Akademii, která v té době procházela výraznými změnami. Zde působil ve funkci profesora ateliéru žánrové a později figurální malby až do své smrti v roce 1924. Jako dlouholetý pedagog vychoval dvě generace malířů, které zasvětil zejména do svého vynikajícího kreslířského umění. Mezi jeho žáky patřili mezi jinými Max Švabinský, Luděk Marold, Vojtěch Bartoněk nebo František Bílek.

Maxmilián Pirner byl spíše uzavřená osobnost, četl filozofickou či mytologickou literaturu, která inspirovala celé jeho dílo. Tvořil alegorické obrazy, v duchu neoromantismu zachycoval pohádkové bytosti, víly apod. Z Vídně se Pirner účastnil soutěží na výzdobu Národního divadla, ale u české veřejnosti slavil první velký úspěch cyklem pastelů „Démon láska“. V roce 1887 vystavil na výroční výstavě Krasoumné jednoty rozměrný obraz „Finis“. Od poloviny 90. let se zaměřil na komornější formáty ve stylu symbolismu a secese („Víly u pramene“). K zobrazovaným tématům se vracel opakovaně, po neúspěšné výstavě většího souboru svých děl v roce 1899 se zcela stáhl do ústraní.