Švabinský Max

Malíř, grafik, kreslíř. V letech 1891 – 1896 studoval na pražské akademii figurální malbu u Maxmiliána Pirnera. V roce 1896 provedl dvě nástěnné malby v Zemské bance v Praze. Pobýval v Drážďanech, v Mnichově a na sklonku století strávil několik měsíců v Paříži. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, sestrou malíře Rudolfa Vejrycha. Později navázal vztah se svou švagrovu Annou Vejrychovou, s níž se oženil v roce 1932.

Je jednou z vůdčích osobností zakladatelské generace české moderní grafiky. Od roku 1910 vedl grafickou speciálku při Akademii výtvarných umění. Podílel se na výzdobě Riegrova sálu Obecního domu v Praze. V počátcích tvorby lze sledovat vliv Pirnerova novoromantismu, na přelomu století byl ovlivněn secesí a secesním symbolismem. Vytvářel alegorické obrazy a ve své pozdější tvorbě setrvával na tradicích realismu. Je autorem mnoha portrétů významných osobností, řady rodinných portrétů a jeho velkým tématem je zobrazení ženy – ženského aktu, ženského portrétu či ženy v krajině. Podle jeho návrhů byla realizována tři vitrážová okna ve svatovítské katedrále.